Jak se to toho dne událo?
Bylo šíleně krásné počasí.
Říčka, která vytéká z lesa, najednou dorazila na přímé slunce a to je
obrovský rozdíl oproti stínu, který v lese panuje. Ale skoro hned za lesem
stála taková hráz. Malá, nepochybně. Postavená už tak před stoletím. Nahoře
dlouhé kusy přírodního kamene a uprostřed prkna. Člověk mohl nejvyšší prkna
oddělat a zase je zasadit zpátky. Takto se dala trochu řídit hladina vody za hrází.
Voda tekla přes prkna.
S trochou dobré vůle to mohl člověk nazývat vodopádkem; asi metr a půl
vysokým. Dobře, toto všechno není zase tak zajímavé, kromě pro bytosti, které rády
naslouchají zvuku vodopádu, pro ty, kterým se takový výhled líbí, rády se tam posadí,
nebo které se okamžitě pokusí vyskočit nahoru.